Jak to vidí Vůdce
Začátek příběhu sahá do doby před 7 lety. Rok 1998 - 1999 dal základ cestě dvou přátel kteří přes všechno vydrželi věřni 7 let spolu. Byla to 3. třída, 1. září. Dlouhá doba už téměř úplně zastřela vzpomínky na ty první společné chvíle.Na to úplně 1. setkání už si nikdo z nás nepamatuje, ale víme, že nám spolu bylo fajn.. 3. třída byla hned pryč - rok co dal pevný základ něčemu co trvá doteď. Byly jsme pro sebe jako stvořeni - jedna druhou urážet a dirigovat a druhá skákat podle pána bez řečí a odporů. Osud nám ale časem nepřál a klidný vztah do 5. třídy se ve třídě 6. vymkl kontrole a přišly horší časy se kterými už sme se ale stihly vyrovnat.Nejednou se nás pokusila rozdělit naše paní učitelka když se mě jednou pokusila sníst.Díky Bohu vděčím Debilovi za život, protože si toho všiml a zachránil Mě.Po několikáté už to ale bohužel vyšlo.Byla jsem přeřazena na jinou školu se souhlasem mé matky po tom, co jsem své problémy dovršila vylezením na školní střechu. Tenkrát jsme se k sobě ještě s úsměvy na tváři obracely a přecházely to bez toho, že by to mohlo znamenat 1. konec.Postupem času přišly první překážky, hádky a moje stádo se pletlo pod nohyHned co jsem byla vyloučena tak přišla 1. dlouhá pauza. debil to velmi těžce nesl, probrečel dny a noci jak se mu stýskalo.Já jsem se přes to přenesla jako pták přes oblaka a tím jsem Debilovi vtiskla novou naději že není všem dnům konec.Pauza byla dlouhá - odmlčení a klid od toho všeho humoru který nikdo nechápal a proto jsme neměly ve světě pochopení.Každý nabízel pomoc ale což jsme mu o to stály ? Ne, byl to náš život, naše radost která neustále končila a pak zase začínala a trvala. V 6. třídě společného pobývání za školními lavicemi, společných útěků do Hypernovy, společných visení ve výtahu, společných útěků Nule následovala touha po Xchatu, navázání nových vztahů. Jedna se uchytila a stala se hvězdou - druhá ne.Následovala touha po alkoholu a nelegálních věcech - jedna se uchytila, druhá zase ne.Devátá třída probíhala odděleně - jedna prolezla, druhá ne. Můj odchod ze školy Debila zničil ale zároven ho zachránil.Už se nedaly dále trpět krize kdy Vůdce dirigoval Debilova přátelství.Neustále stavěl Debila do pozice rozhodovatele o osudu.Nyní vím, že to ode Mě bylo sobecké a byl to pro Debila příliš velký trest za nic.Další krize byla nedávná a vzplynula z omylu. Po 3/4 roce jsme se schýlily ke společnému setkání v kině, ale došlo k nepříjmeným okolnostem po kterých se Debil urazil a měsíc si nenechal nic vysvetlit. Má štěstí že se po mesíci ( po vysvetlení ) omluvil a nazval sám sebe krávou.Byl to 18. únor r. 2006. Nyní je 26. 7. 2006, půl roku po poslední krizi a my stále hladce plujeme společně interaktivním životem spolu dál. Nikomu z nás nevadí že v září přijde 3. konec. Nikomu z nás nevadí že se říká do třetice a naposled.Víme, že to zvládneme, Zkrátka The End Is The Beginning v praxi...
Jak to vidí debil
Jednu věc musím vůdci nechat-jeho důvtip.Toho měl vždy na rozdávání.Nebudu psát do kterých let náš příběh sahá,protože neumím moc dobře počítat a tak napsat,že jsme se seznámily ve třetí třídě bude asi lepší.Škola nás spojila,ale nerozdělila.Rozdělit se nás však pokusila.Problémy,třídní a ředitelské dutky,výhružky,dvojky z chování.Vůdce dokonce dostal trojku jako lup.Zatímco vůdce se už v šesté třídě potýkal s nejrůznějšími drogami a spolu s ním jeho věrný pes (hadr,utěrka) - říkejte si ji jak chcete a na úzkém laně o kus dále zlomyslná čépa,já jsem vždycky byla za nimi.Přestože jsem se vždy snažila být tam kde vůdce a jeho stádo nikdy to nebývalo lehké.Tu se vůdce stal hvězdou xchatu, tu byl zase jinde a jeho dvě lana s ním i když okolí už je tak nevidělo.Zatímco vůdce byl hvězdou jeho dvě lana sloužila jen jako "aby vůdce vypadal".S radostí vzpomínám na vůdcovi začátky.Zatímco já jsem doma večeřela s rodinou,vůdce táhla matka z barové stoličky.Zatímco vůdce měl kus od domova polomrtvou tetu,která ho nechávala chodit domů v pět ráno já jsem měla samé zdravé příbuzné:( a tak jsem jen tiše snila o nocích strávených s vůdcem v nejrůznějších rvačkách a problémech.Nezbylo mi nic než čekat až VYROSTU.Společné chvíle strávené v průběhu školy daly základ něčemu čemu se dalo určitě říkat "přátelství"Tomuhle přátelství ale nebylo přáno.Rozdělit se nás pokoušela jak zlomyslná čépa,nula,která se občas otočila tak naše paní učitelka anglického jazyka o objemu tří náklaďáků-ta se nejednou pokusila vůdce sníst.Když odešla z naší školy vypadalo vše skvěle,akorát že vůdce na vrchol svých problémů vylezl na střechu školní budovy kde se plazil po okapu domů a byl přistižen.Byl vyloučen ze školy a tím se pro mě zákl.škola přestala spojovat s humorem.S vůdcem odešla část Mě.Za delší dobu odloučení jsme se staly odlišnými osobami.Na pohled naprosto odlišnými.Vůdce se svým nočním barvitým životem a debil se svým stereotypním čtvrtživotem vydržely.Ano,konflikty byly-dokonce jeden nedávný.Musíme však apelovat-opět jsme se přes ně přenesly jako peří přes bachyni.Vydržely jsme těžké časy,avšak v kontaktu jsme 24 hodin denně.Co může spojovat dvě tak odlišné typy osobností? Na této stránce se budeme snažit na tuto otázku odpovědět.