Kill the motherfucker village !!
Zprvu bych chtěl dodat, že jsem vše posral a můj první příspěvek jenž jsem si smazal, už nemůže žádný nastávající nahradit a zastoupit..
Ale zpátky k věci..
.. Bylo úterý a já měl pocit, že svým třem drahým přátelům dlužím odvetu za víkend, který jsem víceméně posral a celý ho proklepal a propotil v posteli ačkoli mí nejdražší na mě čekali v PUBu. Druhý den jsem se chtěl odměnit avšak svůj zdravotní stav jsem opět nadmíru vychválil a během dvou hodin jsem byl opět zalezlý v posteli jako poražený kůň, myslíc na mé nejdražší.
Avšak padla neděle, prospaný den vzal za své a Zlo se probudilo s takovým elánem, že nemohl jednat jinak než aby zavolal svým přátelům a obeznámil je o úterní odvětě. Přátelé se zprvu vymlouvali na špatné zdravotní stavy, na přehřáté organizmy a čert vem na co ještě, ale mí přátelé už dlouhá léta vědí, že když Zlo řekne Pijme!, pak se tedy pít bude a na to taky přítelé sakra vzali jed.
V úterý jsem se raději začal spíjet už od dopoledne abych náhodou k přátelům nepřijel jako nedovařená pečínka a tak jsem byl již patřičně připitý, když si pro mě milý rafinovaný přítel po večeru došel na Village train station. Společně jsem pokouřili, popily, popěli a povlnili a vydali jsme se přímo do epicentra spíjení.
Modrovlasý přítel byl jako vždy suverén a tak se nenechal dvakrát vybízet k podání patřičných decínek.
Avšak pouze přítelova židle zela prázdnotou. Nidky bych nedovolil abych smočil rty ve vodce a neměl svého nejdražšího přítele po své levici, tudíž musel jsem nejdražšího přítele patřičně popohnat a dolít mu chléb do decínky neb jsem měl žízeň jako ďas a neměl jsem v úmyslu se na milého přítele dívat jak spokojeně pochrupuje.
Odlehčená situace celého večera se však na moment proměnila v drama, kdy nikdo z nás nevěděl, jestli našeho rafinovaného přítele vložit do kádě a vypustit k jezeru, nebo mu nalít další decínku.
Rafinovaný přítel si věděl rady sám, již ví jak to chodí a já jsem vůbec nemusel dohlížet na to, zda jeho decínka hladí jeho hrdlo. Modrovlasý přítel se ten večer projevil jako naprostý suverén a tasil lahve z lednice jako kouzelník holubice z rukávu. V tu chvíli už byl nejdražsí přítel na svém místě a vykládal na stůl svůj neutuchající ostrovtip.
BYLI JSME JAKO ŠÍLENÍ !! Rafinovaný přítel vykukujíc ze záplavy decínek, modrovlasý přítel úžasně se smějící a já se zamiloval, avšak zaslechl jsem akord, ..
Akord střídal akord a můj šílený přítel jako smyslů zbavený zmítal se prostorem jako poblázněný virtuóz ! Jeho ďábelský nástroj v rukách pálil a já věděl, že přítele jinak než vodkou neuhasím. Mrzí mě, že tuto situaci nemohu popsat více do detailu, jelikož i mě už chléb zatmavil nejedno oko.
Avšak jednu situaci si pamatuji víc než dobře. Nahněvaný mužík za dveřmi dožadujíc se pořádku a spravedlnosti ! Sázel argumenty stejně tak hbitě jako modrovlasý přítel decínky ze šuplete, avšak asi jsem ho dobře zastrašil neb než bys řekl rybářská stolička, už jsme se opět spíjeli toče s mobily nad hlavami a s decínkami na prstech.
Co si budeme povídat, nejednou šlo Zlo k zemi. Poprvé tomu tak bylo, když Zlo zabralo rafinovanému příteli jeho stoličku, která šla však po chvíli na vzdor. Dodnes podezřívám mého rafinovaného přítele, že nařízl nohu neb jeho ďábelský smích byl slyšet ještě daleko za horizontem.
Druhé Evilovo Napodlahuvzetí již nebylo tak hrozné, neb po boku měl rafinovaného přítele a technického ajnštajna, který má podle mě obrovský potenciál ke zřízení vlastní dílny, přičemž by si bez problému vystačil s pouhým umyvadlem a skromným topením.
Usl jsem tedy s přítelem pod kuchyňskou linkou přičemž opět podezírám rafinovaného přítele, že celou dobu byl ukryt za lampou a potutelně celou grotesku nahrával na svůj ďábelský aparát neb ráno jako jediný ze zbylých přátel byl zastižen v nastlaném lóži jak si lebedí a podřimuje. Modrovlasý přítel musel zjevně vynaložit obrovské úsilí aby se jal aspon kousku teplého gauče neb k ránu vypadal značně znaven. Já se posléze probudil na plovoucí podlaze přičemž jsem po chvíli plul po záchodové míse. Cestou zpět jsem si všiml lóže které zelo prázdnotu, jal jsem se ho tedy a předstíral úmysl.
Musím říct, že již dlouho jsem se nevyspal lépe a od hýčkání modrovlasého přítele by se mohla učit i má matka, ktera nepovýšila víc, než na obložený chléb do postele.
Loučil jsem se těžce, dodnes si neodpustím, že jsem odešel bez rozločuení s mým nejdražším přítelem, ten byl natolik suverénní, že jen o jsem se probudil, už obrážel firmy a úřady. Já však dobře vím, že ve firemních deskách skrýval prázdnou decínku, kterou si šel akorát potajnu dolít. Proto jsem o něj neměl žádné obavy a věděl jsem, že mi vše odpustí stejně tak jako já mu celý život odpouštím i chyby jeho. Právě ty, které na něm tolik miluji..