Setkání aneb Jak červený válec cosi vyrušilo....
14. 5. 2007
Bylo
odpoledne..odpoledne stejny asi jako každy jiny patečni
odpoledne..tudiž kradená lahev vina a spici opila divka.Vzpomínám že
ten den jsem opoustela domov s jakousi nejistotou..možna to bylo jen
tim že se mi kradena lahev nevešla do kalhotek, ale mozna to bylo
intuicí.Přišla jsem na autobusák, pozdravila prvni kamosku a poplacala
Marketu po zadech na znameni dobryho spani na lavicce.Chvili nam
trvalo odspuntovat lahev ale vsechno zle je k necemu dobre a po chvili
jsme se opravdu vsichni smocili v cerveném moku.Ale najednou se zatahlo
nebe. V panoráma se rysovala bouře, kapky pokrývali stale hustěji naše
tela, nebe zešedlo jak plesnivá zed..a ja to vedela..Jde máma !
Přihnala se jako vítr, jako asijký orkán pokročilého stupně či jako
velryba co citi maso a nestoji ji v překážce útes.Byla jako hasící
přístroj a ja byla zapálená sirka.Beze slova ukázala prstem
připomínajícím blesk na mou Frankovku neuspešne schovanou pod Míšinou
bundou.Musela jsem se branit ale nebylo na vyber..tudiž odpovedela jsem
ji ze vino byl dar od kamosky..mezitim se Marketa prevalila na druhy
bok a spod jeji hlavy vypadlo par dalsich krabic vina:D Bouře se
otočila na podpatku se slovy ´´Však ja se podivam doma do kaslíku...´´
Myslela jsem ze je vsemu konec..Vyhouplo se slunce a blesky zapadly do
jednoho domu do jednoho pokoje na jednu postel kde lezi pohublý psík a
kupa červivých jablek.Seděly jsme na lavicce a ja monotonne sledovala
roj autobusu co se blizil na nase nadrazi.Kazdym dalsim autobusem se
nadrazi zalidnovalo,sledovala jsem tvare lidi a marne jsem se snazila
tekavym pohybem oči spatřit aspon pul zname hlavy.Autobusy jezdili,
jeden jako druhy..Po chvili jsem se podivala do zatacky za objezdem a
zaujal me jeden autobus..hned jak jsem ho uvidela, nespustila jsem z
nej oci.Nečim me zaujal, jako kdyby byl pln života oproti tem vsem
ostatnim co obsahovaly pouze ty roboty co se na nadrazi rozešli každy
svym jinym smerem.Autobus ve me vyvolával pocit blaha, proplul silnicí
jako pizza krkem.Byl tak pozitivní !..pak ale zastavil a ja nechtela
videt dalsi vystupující roj robotů tak sem sklopila hlavu a chvili jsem
sledovala beton pod mymy nohami, jeste mokrý od nedávné bouře.Najednou
jsem uvidela světlo ! Postupovalo od mych noh jako imaginarni cesta
vedouci k harmonii ... Sklopenou hlavu jako by mi nejaky provaz z nebe
tahl nahoru a ja zvedala oci smerem vzhuru .. mozna prislo zklamání,
možna že jsem čekala přinejmensim dealera nebo aspon zář zlatých
cihel..každopádne pohled vzhuru byl vic než pobavujici :D kolem chodily
lidi s TELY, s pevnymi bujnymi nohami a rukami,ale tohle bylo vice než
zvlastni :D Bylo mi to povědomé, už jsem určite takové netělo někde
videla.Po zaostřeni jsem si vsimla červené sporotvní tašky neladěné
vubec k ničemu a pojeste blizsim zaostreni bylo mozno videt ze tu tasku
drzi ruka..ano opravdu ruka !Celý objekt nervozne přešlapoval a
přemyšlel jestli za červenym valcem se skryva neco vic nez jen
vino.Vstala jsem,..nedalo mi to. Postoupila jsem o krok bliz a najedou
mi probleskl cely zivot pred ocima...viseni ve vytahu,zalety,za dvermi
tabor i toaletnim papirem omotona léna středová ! Byl to Debil !!
a opravdu...věru nezměnil se.Misto toho aby ho zajimalo jak se Vůdce
má, šátral mi po uchu a dotazoval se na předmět ktery tam byl
vložen.Ten den byl velice zvídavý..Radost a euforii vsak v jedinem
okamziku prekazila boure..bylo to jasne jiz na čas dopředu.Nebe se
stáhlo jako nikdy,kroupami by se mohly bořit domy a blesky křižovaly
oblohu jeden přes druhý.Otočila jsem letmo hlavu za sebe a videla jsem
co sem videla! Matka planoucí v černem plasti nese se pul metru nad
zemi jak dábel v rukách držíc MOU lahev! Kolemjdoucí rozrážíc, kaluže
přeskakujíc a lahev stale nesouc ! Byl oto jasné, je po všem. Ani
opětovnými výhružkami nepustila lahev ze spárů, držela ji jeste nežneji
a vroucneji nez me zamlada.Unikala vstříc velkoměstu s mým životem na
hřbetě. Debil mel podívání, ale me to pekny zrovna nepřišlo protože
tahle lahev mi byla bránou do flámu. Zato Markí měla vo flám vystaráno.
Ta flámovala na lavicce na nadrazi uz od brzkych hodin, šly jsme se na
ni s Debilem podivat, ale nemeli jsme šanci zahlednout obličej zahalen
do šálů.S ponižeností v očích jsme museli snašet pohledy lidi co
chodili okolo a bědovali nad divkou jenže se na ceste domu dostala
nejdal na lavičku.drželi jsme se statečne, lidi byly milý.I romská
rodina nam chtela zavolat pohřební službu.Debil uz stal cely spocen
vyzhlížíc matku, asi se mu z nás přitížilo.Po chvili konecne ze zatáčky
vylítlo auto s hlavou Debilovy matky za okénkem, a svými kostmi
koridujíc volant stočila mašinu přesne tak aby Debil bez okolků
nastoupil.Debil se bez kvapu statečně rozloučil a vyšel vstřic hlave
pokynujíc mu do auta.My jsme s Míšou zvedli Marketu, obe sme se snazili
chovat tak, jakoby sme vlastne vubec nenesli opilou divku nybrž pytel s
ocelí.Jeste v záblesku svetla jsem videla Debilovu hlavu se otáčíc
našim směrem.Asi si myslel ze už se nedivam :D Zážitek to byl moc pekny
a poučny..
Nikdy nezustavejte jentak sedet až se budou stahovat mraky..protože pod šedivou oblohou neni cerny plast videt a tim padem se muze nepozorovane zmocnit lahve a uniknout dřiv než řeknete votvírák.
Nikdy nezustavejte jentak sedet až se budou stahovat mraky..protože pod šedivou oblohou neni cerny plast videt a tim padem se muze nepozorovane zmocnit lahve a uniknout dřiv než řeknete votvírák.
Komentáře
Přehled komentářů
:DDDDDDDDDDDDDDDD co k tomu říci. . bože!! Tak přesně vystižená situace !!! jsem pocťen !!!
Bohájo
(Debil, 15. 5. 2007 11:38)